Čingishánův vnuk Kublaj se velmi zajímal o bájné zlato Japonska. V roce 1270 v pořadí již páté poselství Kublaje přineslo kromě předtím odmítané výzvy k navázání styků a placení tributu i pohrůžku, že pokud japonský vládce nepřistoupí na doručené podmínky, bude vojensky podrobeno. Tokimune Hódžó toto odmítl a počal mobilizovat šógunátní vazaly k obraně země. V této době také vzniknul mohutný obranný val v zálivu Hakata
    V roce 1274 vyplula od korejských břehů armáda s počtem 30 000 vojáků. V noci však prudká bouře potopila zhruba 200 lodí, čímž zkrachovala první mongolská výprava.

    Šogunát očekávající další útoky se spěšně chystal na jejich odražení. Když v roce 1279 dorazilo Kublajovo poselstvo, nechal ho Tokimune popravit. V roce 1281 vyplula druhá mongolská výprava, jejíž invazní vojska čítala celkem 140 000 mužů. Celkem se na plavbu vydaly 4 000 plavidel. Také tentokrát zasáhla ve prospěch Japonska příroda. Letní tajfun zničil většinu loďstva a přetrhl zásobování celé výpravy. Obě bouře, které zachránily Japonsko před invazí mongolských vojsk se staly předmětem uctívání a byly nazvány Božský vítr – kamikaze 神風. Tento název byl potom za II. Světové války japonskou válečnou propagandou zneužit pro název sebevražedných jednotek, které měly podobně jako obě bouře ochránit Japonsko před invazí armády USA.