Období Kamakura 1185 – 1333
(Kamakura džidai) 鎌倉時代



Období Kamakura (1185/1192 - 1333)

   Období Kamakura představuje významný zlom v japonské historii, kdy se politická moc přesunula z rukou císařského dvora v Kjótu do rukou vojenské třídy samurajů. Toto období je charakteristické vzestupem prvního šógunátu, zřízeného Minamotem no Joritomem v Kamakuře. Důraz na vojenskou sílu, loajalitu a disciplínu ovlivnil kulturu, umění i správu země. Přestože šógunát nakonec oslabil v důsledku vnitřních sporů a vnějších hrozeb, položil základy pro budoucí vojenské režimy v Japonsku.

Obyvatelstvo

   Období Kamakura znamenalo posílení vojenské vrstvy Buši, která postupně získávala politickou moc. Sídlo šógunátu v Kamakuře přitahovalo vojáky a jejich rodiny, což vedlo k růstu tohoto města. Nicméně, většina obyvatelstva stále žila na venkově a živila se zemědělstvím. V důsledku válečných konfliktů a reorganizace správy mohlo docházet k přesunům obyvatelstva a změnám v sociální struktuře venkovských komunit.

Kultura

   Kultura období Kamakura byla ovlivněna vzestupem vojenské třídy a novými buddhistickými směry. Důraz se kladl na disciplínu, loajalitu a jednoduchost, což se odrazilo i v umění.
   Náboženství: Z Číny pronikaly nové buddhistické myšlenkové proudy a vznikaly nové sekty, které oslovovaly širší vrstvy obyvatelstva. Mezi ně patří sekty Džódó (Čistá země), Hokke (Lotosová), Džišú a později velmi vlivná sekta Ikkó (později známá jako Džódó Šinšú). Tyto sekty nabízely cestu ke spáse skrze víru a recitaci manter.
   Umění a architektura: S oživením buddhismu a vznikem nových klášterů docházelo i k rozvoji umění. V Kamakuře byla odlita a sestavena druhá největší socha Buddhy v Japonsku (Velký Buddha v Kamakuře). V Kjótu vzniklo 1000 vyřezávaných a pozlacených soch bohyně milosrdenství Kannon jako výzdoba síně Sandžúsangendó 三十三間堂. V klášterech se rozvíjelo zahradnické umění, obohacené o prvek suché zahrady (karesansui 枯山水), která sloužila k meditaci. Se zenovým buddhismem, který v tomto období také získával na popularitě mezi samuraji, se do Japonska dostalo pití čaje, z něhož se v následujícím období zformoval čajový obřad (čanoyu 茶の湯).
   Literatura: Literatura tohoto období odrážela válečnického ducha a buddhistické myšlenky. Populární byly válečné kroniky (gunki monogatari 軍記物語), které popisovaly hrdinské činy samurajů a bitvy.

Ekonomika

   Ekonomika období Kamakura stále převážně spočívala na zemědělství, ale s upevněním moci šógunátu a rozvojem Kamakury jako nového centra se začal rozvíjet i obchod a řemesla. Šógunát kontroloval důležité obchodní cesty a přístavy. Vznikaly nové trhy a cechy řemeslníků. Buddhistické kláštery také hrály významnou ekonomickou roli, vlastnily rozsáhlé pozemky a prováděly obchodní aktivity.

Hladomor během Genpeiské války (1181–1182): V průběhu války mezi klany Taira a Minamoto postihl Japonsko rozsáhlý hladomor, který trval přibližně dva roky a výrazně ovlivnil průběh konfliktu. Příčinou byla kombinace válečných událostí, neúrody a možná i klimatické změny Hladomor Kanki (Kangi, 1230–1231): Tento hladomor je považován za jeden z nejničivějších v japonských dějinách. Způsobily jej sopečné erupce, které vedly k výraznému ochlazení klimatu, neúrodě a masovému vymírání lidí i zvířat. Podle odhadů zemřelo až 2 miliony lidí, což představovalo asi třetinu tehdejší japonské populace

Politický vývoj

   Období Kamakura začalo ustavením vojenské vlády šógunů rodu Minamoto. Joritomo Minamoto reorganizoval správu země a založil šógunát (bakufu 幕府) v Kamakuře. Po jeho smrti nastaly spory o nástupnictví, které vedly k posílení vlivu vdovy po Joritomovi, Masako z rodu Hódžó.
   Rod Hódžó postupně ovládl šógunát skrze systém regentství (šikken 執権), kdy faktickou moc vykonávali regenti z rodu Hódžó jménem formálně vládnoucích šógunů. Prvním regentem byl Hódžó Jasutoki, který vydal vojenský zákoník Džóei šikimoku 貞永式目, upravující vztahy v rámci vojenské správy.
   V období vlády regentů z rodu Hódžó čelilo Japonsko v letech 1274 a 1281 dvěma mohutným invazím ze strany mongolské říše vedené Kublajchánem. První invaze v roce 1274 byla zmařena náhlou bouří, která zničila značnou část mongolského loďstva. Druhá, ještě větší invaze v roce 1281, byla rovněž odražena díky statečné obraně japonských samurajů a opětovnému zásahu silného tajfunu, který Mongolům způsobil katastrofální ztráty. Tyto "božské větry" (kamikaze 神風) posílily prestiž šógunátu Hódžó a samurajské třídy, ale zároveň vyčerpaly zdroje země a přispěly k nespokojenosti vazalů, kteří za svou obranu neobdrželi adekvátní odměnu. Více viz: mongolské vpády
   Vláda regentů z rodu Hódžó trvala až do roku 1333, kdy císař Godaigo se spojenci z rodu Ašikaga svrhl rod Hódžó a obnovil císařskou moc. Nicméně, toto obnovení bylo krátkodobé a vedlo k dalšímu období válek a vzestupu rodu Ašikaga.

Nejvýznamnější památky

   Období Kamakura zanechalo několik významných památek, které odrážejí vliv vojenské třídy a nových buddhistických směrů:
   - Velký Buddha v Kamakuře (鎌倉大仏): Obrovská bronzová socha Amitábha Buddhy v chrámu Kótoku-in 高徳院.
   - Sandžúsangendó (三十三間堂): Hala v Kjótu s tisíci sochami bohyně Kannon.
   - Engakudži (円覚寺) a Kenčódži (建長寺): Významné zenové buddhistické chrámy v Kamakuře.
   - Hódžódžima (北条島): Ostrov v zálivu Sagami, spojený s rodem Hódžó.
   - Suché zahrady (karesansui 枯山水): První náznaky a rozvoj suchých zahrad v zenových klášterech.

Příběh rodu Taira. (Přel.: Fiala, Karel) ; Fiala, Karel. autor předmluvy. Předmluva ; 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1993 ; 477 s. váz. orig. Heike monogatari. HILSKÁ, Vlasta : Dějiny a kultura japonského lidu ; 1. vyd., Praha : ČSAV, 1953, 384 s., 18 obr. v přílohách, 1 mapa KAMO, Čómei no : Záznamy z poustevny. In: Zápisky z volných chvil: Starojaponské literární zápisníky paní Sei Šónagon, Kamo no Čómeiho a Jošidy Kenkóa. (Přel.: Novák, Miroslav a Geisler, Petr) ; Novák, Miroslav a Honcoopová, Helena. Postřehy a nápady ze tří století, Ilustrační tradice v japonské literární klasice ; 1. vyd. Praha : Odeon, 1984 ; 332 s. váz. orig. Makura no sóši, Hódžóki, Curezuregusa. REISHAUER, Edvin O. a Craig, Albert M. : Dějiny Japonska. (Přel.: Labus, David a Sýkora, Jan) ; Sýkora, Jan. autor části díla. Japonsko 90. let ; 1. vyd. Praha : Lidové noviny, 2000 ; 441 s. váz. VASILJEVOVÁ, Zdeňka : Dějiny Japonska ; 1. vyd, Praha : Svoboda, 1986, 604 s.