Období Heian
(Heian džidai) 平安時代 794 – 1185

Období Heian (794–1185) 平安時代 (Heian džidai)

Přehled

Období Heian začíná v roce 794 přesunem císařského dvora z rozestavěné Nagaoky do nového hlavního města Heiankjó (平安京), města "míru a pokoje", které bylo později přejmenováno na Kjóto (京都). Tento přesun, uskutečněný za vlády císaře Kammu (桓武天皇, vládl 781–806), znamenal počátek jedné z nejvýznamnějších a nejkulturněji bohatších epoch japonské historie. Období Heian je charakteristické rozkvětem dvorské kultury, rozvojem literatury a umění a postupným úpadkem centrální moci ve prospěch mocných aristokratických rodů a později vojenských klanů. Konec období je spojen s nástupem moci rodu Minamoto a počátkem období Kamakura v roce 1185.

Obyvatelstvo a společnost

Přesunem do Heiankjó vzniklo sofistikované a elegantní dvorské prostředí. Život aristokracie se soustředil na estetiku, umění a literaturu. Důležitou roli hrály rodinné vazby a postavení u dvora. Mocný rod Fudžiwara (藤原氏) si postupně upevnil svůj vliv skrze sňatky s císařským rodem a zastávání regentství, čímž oslabil přímou císařskou moc. Od poloviny 11. století začal vliv Fudžiwarů upadat a moc se přesunula k systému vlády excísařů (院政 - insei) a následně k vzestupu vojenských klanů Taira (平氏) a Minamoto (源氏), jejichž soupeření nakonec vedlo k pádu období Heian.

Kultura

Období Heian je proslulé svým jedinečným kulturním rozkvětem:

Literatura

Toto období je zlatým věkem japonské literatury. V roce 1005 napsala dvorní dáma Murasaki Šikibu (紫式部) "Příběh o princi Gendžim" (源氏物語 - Gendži Monogatari), považovaný za první román na světě. Dalším významným dílem jsou "Důvěrné sešity paní Sei Šónagon" (枕草子 - Makura no sóši), vtipné a bystré postřehy ze života u dvora. Rozvíjela se také poezie, deníky a další literární formy psané v japonštině (kana).

Umění a architektura

Rozvíjelo se sochařství a malířství s buddhistickou i světskou tematikou. V architektuře vznikaly elegantní šlechtické rezidence a buddhistické chrámy, často zasazené do krásných zahrad. Jednou z nejvýznamnějších dochovaných staveb je chrám Bjódóin (平等院) s tzv. Fénixovou síní (Hóó-dó). Mnoho uměleckých památek se zachovalo v kjótských buddhistických chrámech.

Estetika

Důraz byl kladen na eleganci, rafinovanost a citlivost k přírodě. Ideály krásy ovlivňovaly módu, kaligrafii, hudbu a další aspekty života u dvora.

Ekonomika

Základem ekonomiky zůstalo zemědělství, ale postupný úpadek centrální moci vedl k růstu moci lokálních správců a vlastníků půdy (šóen 荘園). Ti si často vydržovali vlastní ozbrojené družiny, což přispělo k vzestupu vojenských klanů. Obchod a řemesla se rozvíjely především v okolí hlavního města a větších chrámových komplexů.

Politický vývoj

Po relativně stabilním počátku dochází v 9. století k postupnému oslabování centrální moci a vzestupu rodu Fudžiwara, který si skrze regentsví (sesshó 摂政 a kampaku 関白) fakticky podmanil vládu. Od poloviny 11. století se prosadil systém vlády excísařů (insei 院政), kdy odstoupivší císaři v pozadí ovlivňovali politiku, aby omezili moc Fudžiwarů. Konec období Heian je poznamenán mocenskými boji a rozbroji mezi vojenskými klany Taira a Minamoto. Jejich soupeření vyvrcholilo válkou Genpei (源平合戦) a v roce 1185 drtivou porážkou Tairů v bitvě u Dannoury (壇ノ浦の戦い). V roce 1192 se Joritomo z rodu Minamoto stal prvním šógunem (征夷大将軍 - seii taišógun), což znamenalo konec období Heian a počátek období Kamakura s vládou vojenských vládců.

Náboženství

V období Heian došlo k významnému vývoji japonského buddhismu:

Šíření esoterického buddhismu

• Tendai (天台宗): Založená mnichem Saičó (最澄), posmrtně známým jako Dengjó Daiši (伝教大師). Centrum sekty se nacházelo v klášteře Enrjakudži (延暦寺) na hoře Hiei poblíž Kjóta. Tendai učení se soustředilo na Lotosovou sútru a věřilo, že každý může dosáhnout osvícení.
• Šingon (真言宗): Založená mnichem Kúkai (空海), posmrtně známým jako Kóbó Daiši (弘法大師), po jeho návratu z Číny. Šingon buddhismus kladl důraz na rituály, mantry a mystickou zkušenost, přičemž tělu, řeči a mysli přisuzoval klíčový význam na cestě k osvícení. Dodnes patří k nejvýznamnějším buddhistickým sektám v Japonsku.

Vliv na kulturu

Buddhismus silně ovlivnil umění, literaturu a estetiku období Heian. Myšlenky o pomíjivosti světa a hledání duchovního úniku se odrážely v mnoha literárních dílech.

Šintó

Původní šintoistická náboženství nadále existovala a často se prolínala s buddhismem (šinbucu-šúgó 神仏習合). Některé šintoistické svatyně získaly v tomto období větší význam.

Nejvýznamnější památky

• Bjódóin (平等院): Chrám v Udži poblíž Kjóta, proslulý svou nádhernou Fénixovou síní (Hóó-dó).
• Enrjakudži (延暦寺): Hlavní chrám sekty Tendai na hoře Hiei, nacházející se východně od Kjóta
• Tódži (東寺): Významný chrám sekty Šingon v Kjótu s ikonickou pětibokou pagodou.
• Kinkakudži (金閣寺 - Zlatý pavilon): Původně vila, později zenový chrám (současná podoba je pozdější).
• Mnoho dalších chrámů a svatyní v Kjótu ukrývá umělecké poklady z období Heian.

Období Heian je vnímáno jako vrchol klasické japonské kultury, jehož literární a umělecká díla dodnes fascinují a ovlivňují japonskou identitu. Přesto skončilo obdobím politických nepokojů a nástupem vojenské vlády.

BOHÁČKOVÁ, Libuše a Winkelhöferová, Vlasta : Vějíř a meč. Praha : Panorama, 1987 ; 389 s., 32 s. obr. příloh. váz. HILSKÁ, Vlasta : Dějiny a kultura japonského lidu ; 1. vyd., Praha : ČSAV, 1953, 384 s., 18 obr. v přílohách, 1 mapa Příběh rodu Taira. (Přel.: Fiala, Karel) ; Fiala, Karel. autor předmluvy. Předmluva ; 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1993 ; 477 s. váz. orig. Heike monogatari. REISHAUER, Edvin O. a Craig, Albert M. : Dějiny Japonska. (Přel.: Labus, David a Sýkora, Jan) ; Sýkora, Jan. autor části díla. Japonsko 90. let ; 1. vyd. Praha : Lidové noviny, 2000 ; 441 s. váz. SEI, Šónagon : Důvěrné sešity paní Sei Šónagon. In: Zápisky z volných chvil: Starojaponské literární zápisníky paní Sei Šónagon, Kamo no Čómeiho a Jošidy Kenkóa. (Přel.: Novák, Miroslav a Geisler, Petr) ; Novák, Miroslav a Honcoopová, Helena. Postřehy a nápady ze tří století, Ilustrační tradice v japonské literární klasice ; 1. vyd. Praha : Odeon, 1984 ; 332 s. váz. orig. Makura no sóši, Hódžóki, Curezuregusa. VASILJEVOVÁ, Zdeňka : Dějiny Japonska ; 1. vyd, Praha : Svoboda, 1986, 604 s.