
Návazné odkazy
Období Kofun 3. - 6. století
(Kofun džidai) 古墳時代
Období Kofun (cca 3. století – 6. století) 古墳時代
Přehled
Období Kofun, doslova "období starých hrobek", je protohistorickým obdobím Japonska, které trvalo přibližně od konce 3. do 6. století našeho letopočtu. Pro toto období již existují kusé zmínky v čínských kronikách, což ho odlišuje od plně prehistorických období. Charakteristickým rysem této éry je budování monumentálních pohřebních mohyl (kofun) pro vládnoucí elitu. Během období Kofun dochází k významnému kulturnímu rozkvětu, institucionalizaci šintoismu a silnému vlivu z pevninské Asie, zejména z Číny a Korejského poloostrova. Toto období končí s nástupem období Asuka v 6. století.
Obyvatelstvo
V období Kofun pokračovalo míšení populací, které započalo v předchozím období Jajoi. Nové kulturní a technologické vlivy z pevninské Asie přicházely pravděpodobně s dalšími vlnami migrantů nebo prostřednictvím intenzivnějších kontaktů. Elita společnosti, pro kterou byly budovány mohyly, si upevňovala své postavení a moc. Rozmístění mohyl naznačuje, že mocenská centra se nacházela především v jižní části Japonska, zejména v okolí dnešní Ósaky, Nary a také v regionu Kanto (okolí Tokia).
Kultura
Kultura období Kofun byla silně ovlivněna pevninskou Asií, ale zároveň si zachovala a rozvíjela specifické japonské rysy:
Mohylová kultura
Nejvýraznějším znakem tohoto období je budování rozsáhlých pohřebních mohyl (kofun). Ty měly různé tvary, nejčastěji ve tvaru klíčové dírky (前方後円墳 - zenpō kōen fun), ale také kruhové, čtvercové nebo pyramidální. Velikost mohyl se pohybovala od několika metrů až po stovky metrů, což svědčí o značné moci a bohatství pohřbených osob.
Šintoismus
Během období Kofun dochází k postupné institucionalizaci šintoismu. Vznikají první komplexy svatyň, přičemž nejvýznamnější z nich byla a dodnes je a href="https://www.isejingu.or.jp" target="_blank">svatyně Ise Džingú (伊勢神宮).
Haniwa (埴輪)
Duté terakotové sochy a sošky, které byly umisťovány na povrch a kolem mohyl. Představují cenný zdroj informací o tehdejší společnosti, neboť zobrazují lidi různých společenských vrstev, zvířata, budovy a předměty. Jejich velikost se pohybovala od malých figurek až po metrové sochy.
Pohřební výbava
V mohylách se nacházely bohaté pohřební dary, včetně bronzových zrcadel, železných zbraní a brnění, skleněných nádob, šperků a dalších předmětů, které svědčí o vyspělém řemeslnictví a kontaktech s pevninskou Asií.
Fresky
Na stěnách některých hrobek se dochovaly fresky s geometrickými vzory, zvířaty a lidskými postavami, které vykazují podobnosti s malbami v Číně a na Korejském poloostrově, což dokládá kulturní výměnu.
Ekonomika
Ekonomika období Kofun byla založena na zemědělství, především na pěstování rýže, které se dále rozvíjelo. Rostoucí sociální diferenciace a mocenská centralizace pravděpodobně vedly k lepší organizaci práce a produkce. Existují nálezy zavlažovacích systémů a dalších zemědělských vylepšení. Řemeslná výroba dosáhla vysoké úrovně, o čemž svědčí kvalitní kovové výrobky, keramika a skleněné předměty nalezené v hrobech. Obchod a výměna s pevninskou Asií a v rámci souostroví hrály stále významnější roli.
Politický vývoj
Období Kofun je klíčové pro formování japonského státu. Budování obrovských mohyl vyžadovalo značnou organizaci a mobilizaci lidských zdrojů, což naznačuje existenci silné centrální moci nebo mocných lokálních vládců, kteří si dokázali podmanit okolní území. Postupně docházelo ke konsolidaci moci a vzniku proto-japonského státu, jehož vládci si nárokovali legitimitu skrze náboženské rituály a kontrolu nad významnými zdroji. V závěru období Kofun se stále více upevňovala japonská císařská linie, která si odvozovala svůj původ od mytických božstev. Kontakty s korejskými královstvími a čínskými dynastiemi měly významný vliv na politický vývoj a státní správu.
Nejvýznamnější památky
- Daisen Kofun (大山古墳): Největší známá mohyla v Japonsku, považovaná za hrobku císaře Nintoku. Její délka dosahuje 486 metrů a má charakteristický tvar klíčové dírky. Nachází se v Sakai u Ósaky.
- Konda Gobyōyama Kofun (誉田御廟山古墳): Další rozsáhlá mohyla ve tvaru klíčové dírky v Habikino u Ósaky, pravděpodobně hrobka císaře Ódžina.
- Ise Džingú (伊勢神宮): Nejdůležitější šintoistická svatyně v Japonsku, jejíž počátky sahají do období Kofun. Skládá se ze dvou hlavních svatyní (Naiku a Geku) zasvěcených bohyni Amaterasu a bohu Toyouke-Ōmikami.
- Muzea a archeologické parky: Mnoho regionálních muzeí a archeologických parků po celém Japonsku uchovává a vystavuje nálezy z období Kofun, včetně haniwa, keramiky a pohřební výbavy.
Období Kofun je fascinujícím obdobím japonské historie, které zanechalo monumentální památky a položilo základy pro další vývoj japonské společnosti, kultury a státnosti.

|
BOHÁČKOVÁ, Libuše a Winkelhöferová, Vlasta : Vějíř a meč. Praha : Panorama, 1987 ; 389 s., 32 s. obr. příloh. váz. HILSKÁ, Vlasta : Dějiny a kultura japonského lidu ; 1. vyd., Praha : ČSAV, 1953, 384 s., 18 obr. v přílohách, 1 mapa JELÍNKOVÁ, Miriam : Haniwa - Památka pravěkého Japonska. In: Nový Orient. Vol. 18, No. 2 (1963), 52-53 s. REISHAUER, Edvin O. a Craig, Albert M. : Dějiny Japonska. (Přel.: Labus, David a Sýkora, Jan) ; Sýkora, Jan. autor části díla. Japonsko 90. let ; 1. vyd. Praha : Lidové noviny, 2000 ; 441 s. váz. VASILJEVOVÁ, Zdeňka : Dějiny Japonska ; 1. vyd, Praha : Svoboda, 1986, 604 s. |






