Období Kamakura 1185 – 1333<BR> (Kamakura džidai) 鎌倉時代 Japonsko - přehled

hledat

Návazné odkazy


Čas v Japonsku



My status 

Sdílet


Vaše doporučení je naší odměnou

Období Kamakura 1185 – 1333
(Kamakura džidai) 鎌倉時代



    Období Kamakura je pojmenováno podle sídla Joritomovy vlády. Počátek tohoto období je datován dvěma různými daty - buďto se bere za počátek vítězství Joritoma u Donnoury 25. 4. 1185 nebo až rok 1192, kdy Joritomo dosáhl titulu Seii Taišógun, čímž se mu dostalo oficiálního pověření ke správě země. Získáním titulu Seii Taišógun 大将軍 se Joritomo stal prvním vojenským hegemonem – šógunem. Vojenská vláda šógunů trvala v Japonsku až do roku 1867.

    Joritomo celkově reorganizoval správu země, založil úřady tvořící šogunát, neboli bakufu 幕府. Po smrti Joritoma nastal spor o následnictví šóguna. Joritomo před svou smrtí odstranil všechny potencionální následníky (především své bratry). Přestože jeho synové byli pro tento post příliš mladí, postupně se formálně ujímali postu šóguna. Navzájem popř. pomocí svých potomků se však vyvraždili. Jejich matka a vdova po Joritomovi Masako, pocházející z rodu Hódžó, položila základ později rozvinutého systému tzv. regentství. Místo šóguna faktickou moc vykonávali regenti, kteří opírali svou moc o poradní orgán. Prvním regentem byl Jasutoki, který vyhlásil vojenský zákoník tzv. regule Džóei, některé body z těchto regulí platily až do Meidži. Tento zákoník s názvem Vláda regentů z rodu Hódžó trvala až do konce období Kamakura v roce 1333, kdy císař Godaigo se spojenci z rodu Ašikaga svrhl rod Hódžó. Moci se uchopil rod Ašikagů. Na konci 13. a na začátku 14. století se z Číny do Japonska dostává zenbudhismus - nová forma meditativního buddhismu. V Kjótu a v Kamakuře vznikly nové kláštery těchto meditativních směrů. Spolu s oživením buddhismu a se vznikem nových klášterů dochází i k rozvoji umění. V Kamakuře je odlita a sestavena japonská druhá největší socha Buddhy. V Kjótu vzniká 1000 vyřezávaných a pozlacených soch bohyně milosrdenství Kannon jako výzdoba síně Sanžúsangendó. Se zenovým buddhizmem se do Japonska dostává také pití čaje, ze kterého se v následném období zformoval čajový obřad.


Příběh rodu Taira. (Přel.: Fiala, Karel) ; Fiala, Karel. autor předmluvy. Předmluva ; 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1993 ; 477 s. váz. orig. Heike monogatari.

HILSKÁ, Vlasta : Dějiny a kultura japonského lidu ; 1. vyd., Praha : ČSAV, 1953, 384 s., 18 obr. v přílohách, 1 mapa

KAMO, Čómei no : Záznamy z poustevny.
In: Zápisky z volných chvil: Starojaponské literární zápisníky paní Sei Šónagon, Kamo no Čómeiho a Jošidy Kenkóa. (Přel.: Novák, Miroslav a Geisler, Petr) ; Novák, Miroslav a Honcoopová, Helena. Postřehy a nápady ze tří století, Ilustrační tradice v japonské literární klasice ; 1. vyd. Praha : Odeon, 1984 ; 332 s. váz. orig. Makura no sóši, Hódžóki, Curezuregusa.

REISHAUER, Edvin O. a Craig, Albert M. : Dějiny Japonska. (Přel.: Labus, David a Sýkora, Jan) ; Sýkora, Jan. autor části díla. Japonsko 90. let ; 1. vyd. Praha : Lidové noviny, 2000 ; 441 s. váz.

VASILJEVOVÁ, Zdeňka : Dějiny Japonska ; 1. vyd, Praha : Svoboda, 1986, 604 s.

Reklama