Zahrady (teien) 庭園 Japonsko - přehled

Navigace

hledat

Návazné odkazy


Čas v Japonsku



My status 

Sdílet


Vaše doporučení je naší odměnou

Zahrady (teien) 庭園



    Umění japonských zahrad představuje umění kompozice, prolínání a rozložení mnoha elementů jako jsou stromy, keře, balvany, štěrk, písek aj. Cílem je ztvárnění japonské krajiny, zvýraznění její proměny a krásy během jednotlivých ročních období. Japonská zahrada je v podstatě trojrozměrným neustále se měnícím obrazem. Umění tvorby zahrad přišlo do Japonska z Číny již během období Nara. Zahrady byly součástí buddhistických chrámů a byly v nich zahrnuty prvky buddhistické kosmologie. Tyto zahrady často obsahovaly jezírko s ostrovem, na kterém stála pagoda znázorňující bájnou věž Suméru.
    K velkému rozmachu zahradnického umění došlo během období Heian. Z období Kamakura z roku 1289 se dochoval spis Sakuteiki 作庭記 „Zápisky o tvorbě zahrad“ od učence jménem Tačibana Tošibana.
    V období Ašikaga bylo zahradnické umění ovlivněné zenbuddhismem. V zahradách se začíná objevovat nový prvek tzv. suché zahrady jap. karesansui 枯れ山水suché hory a voda. Suché zahrady byly z části tvořené kameny a štěrkem, symbolyzujícím hory, řeky, jezera, moře ap. Nejznámější suchá zahrada se nachází v kjótském klášteře Rjóandži 竜安寺, která je tvořená patnácti, částečně mechem porostlými, balvany různé velikosti, které jsou jakoby náhodně roztroušené. Meziprostor je vyplněn bělostným štěrkem uhrabaným tak, že tvoří okolo balvanů pravidelné v širším meziprostoru rovné vlny. Zvláštností také je, že pozorovatel vidí pouze čtrnáct ostrovy symbolizujících balvanů. Jeden balvan se vždy nachází v zákrytu za jiným. Známá suchá zahrada je také u stříbrného pavilónu Kinkakudži 金閣寺. Homole písku symbolizuje horu Fudži obklopenou mořem.


    V období Muromači se spolu s čajovým obřadem rozšířil i specifický styl čajových zahrad tzv. čaniwa 茶庭. Tyto zahrady obklopovaly čajový domek a při jejich tvorbě se používaly estetické ideály wabi 侘び a sabi 寂. Tedy jednoduchosti a zastarání.
    V období Tokugawa vznikají knížecí zahrady ve stylu Kaijú 回遊. Kaijúshiki teien 回遊式庭園 procházkové zahrady byly určené, jak z názvu vyplývá, k procházkám a k relaxaci. Některé z knížecích zahrad byly přístupné veřejnosti. V tomto období také vznikají všechny tři tradičně nejkrásnější japonské zahrady. Nejstarší je zahrada Kenrokuen 兼六園, která byla založená v roce 1676. Tato zahrada se nachází v prefektuře Išikawa ve městě Kanagawa. V roce 1700 vzniká zahrada Kórakuen 後楽園, která se nachází v prefektuře Okajama ve stejnojmenném prefekturálním městě. Poslední ze tří tradičně nejkrásnějších zahrada je zahrada Kairakuen 偕楽園, založená v roce 1841, která se nachází v prefektuře Ibaraki ve městě Mito. Japonský styl tvorby zahrad se postupně proslavil po celém světě, takže dnes se s japonskou zahradou můžeme setkat téměř v každém větším městě. U nás se největší japonská zahrada nachází v pražské botanické zahradě v Tróji. Další zahrady jsou v Karlových Varech, Plzni aj. Kromě těchto veřejných, japonskými odborníky vytvořených zahrad, si také mnoho nadšenců tvoří více či méně zdařilé zahrady na svých pozemcích.



HRDLIČKOVÁ, Věna and Hrdlička, Zdeněk : Čajová zahrada. In: Zahrádkář. No. 1 (1985),

OKAKURA, Kakuzó : Kniha o čaji. (Přel.: Horáková, Dita) ; Horáková, Dita. autor doslovu. Čajové putování Tenšina Okakury ; 1. vyd. Praha : Brody, 1998 ; 96 s. brož. orig. The Book of Tea by Okakura Kakuzó.

Japonská zahrada v Tróji
Japonská zahrada v Karlových Varech
Japonská zahrada v Plzni

  • Kairakuen
  • Kenrokuen
  • Kórakuen
  • Zahrada v Rjóandži
Reklama