Náboženství
(Šúkjó) 宗教

    V Japonsku jsou rozšířené tři náboženské směry. Původní náboženství Šintoismus, v pol. 7. století uvedený Buddhismus a v první pol. 16. století evropskými misionáři rozšířené, následně v prvním pol. 17. století vymícené a v druhé pol. 19. století znovu uvedené křesťanství. Šintoismus, jap. Šintó je původním japonským náboženstvím a i v současnosti se vyskytuje pouze v Japonsku a případně mezi japonskými komunitami. Uctívány jsou přírodní objekty jako mohutné stromy, balvany, studánky apod.

    V 7. století byl do Japonska z Číny importován buddhismus. Spolu s buddhismem byla převzata také vzdělanost a umění. Buddhismus byl Japonci přijat a postupem času se rozšířil a zdomácněl po celém Japonsku. V 16. století se do Japonska dostalo spolu s Evropany křesťanství. Největší misijní činnost v Japonsku a na celém východě vykazovali misie řádu Tovaryšstva Ježíšova (Jezuité). Později se k nim přidali další misijní řády jako Františkáni. Křesťanské misie v 16. a 17. století byly tedy výhradně katolické. V polovině 17. století bylo křesťanství zlikvidováno. Návrat křesťanství do Japonska se konal až v druhé polovině 19. století.
    V současnosti v Japonsku platí svoboda vyznání. V Japonsku existuje také mnoho sekt, z nichž neznámější je dnes již zakázaná Óm šinrikjó, jejíž členové spáchali teroristický útok v tokijském metru, při kterém otrávili sarinem 13 lidí a dalších 6252 lidí přiotrávili. Největší sektou je sekta Tenrikjó. Tato sekta byla založená v roce 1832 a je monoteistickou sektou vycházejících z šintoismu. Tenrikjó má 2 mil. věřících po celém světě. Ústředí sekty je v Naře ve čtvrti Tenri.
    Většina Japonců se ve víře chová poměrně pragmaticky a uznává hlavní náboženské směry. Slaví šintoistické svátky, chtějí mít svatbu v kostele a pohřeb v buddhistickém chrámu.

	Viz.: Bibliografie – Filosovie a náboženství