Křesťanství<BR>(Kirisutokjó) キリスト教 Japonsko - přehled

hledat

Návazné odkazy


Čas v Japonsku



My status 

Sdílet


Vaše doporučení je naší odměnou

Křesťanství
(Kirisutokjó) キリスト教



    Křesťanství uvedl do Japonska jezuitský misionář sv. František Xaverský, který se v Japonsku vylodil v roce 1549. Během misie, která trvala dva roky a tři měsíce, založil Xaverský několik misijních středisek, které byly základem pozdějšího masového šíření křesťanství během druhé poloviny 16. století. V roce 1582 bylo v Japonsku okolo 150 000 křesťanů a zhruba 200 kostelů.
    Přestože se misie i počty křesťanů v Japonsku velmi rychle rozrůstaly, neustále musely překonávat překážky a nástrahy odpůrců tohoto nového náboženství. Již v roce 1587 vydává Hidejoši první protikřesťanský edikt. Dalších, víceméně lokálních zákazů přibývalo i v následujících letech. Přes tyto zákazy a útisk křesťanství a křesťanů docházelo k nárustu počtu křesťanů až do 1. deletiletí 16. století. V roce 1609 bylo v Japonsku 222 000 křesťanů. Během druhého desetiletí 17. století však došlo k obratu postoje Tokugawského Šógunátu a k systematickým represím. Postupně byli vyhnáni nebo popraveni evropští misionáři. Japonští křesťané se museli zříct víry a toto demonstrovat veřejným šlápnutím na obraz Panny Marie. Celé protikřesťanské tažení vyvrcholilo v roce 1637, kdy na Kjúšú vypuklo Šimabarské povstání. Šógunát o rok později toto povstání vedené křesťany porazil a nechal jeho účastníky popravit. Údajně bylo popraveno 35. - 37. tis. povstalců.
    Od druhé poloviny 17. století docházelo k pronikání jednotlivých misionářů velmi sporadicky. Jednotlivé pokusy končily smrtí misionáře nebo jeho zřeknutím se víry. Přes tyto všechny persekuce se na izolovaných ostrovech u Kjúšú dochovaly malé křesťanské komunity až do 19. století. Více jak 200 let izolace těchto komunit však také znamenlo velké odklonění od oficiální katolické nauky, takže tyto skupiny již nebyly začleněny do katolické církve.


    K obnovení křesťanských misijí a křesťanství v Japonsku došlo až v období Meidži v roce 1853. V roce 1873 byl zrušen zákaz přijímání a šíření křesťanství. Po zrušení tohoto zákazu mnoho západních řádů, jak katolického, tak protestantského vyznání založilo v Japonsku školky, školy a vysoké školy. Mnoho Japonců tak získává vzdělání v církevních institucích, což ovlivňuje i jejich postoj ke křesťanství. Kostely jsou ve všech větších městech. Japonskou katolickou církev také hodně podporují v Japonsku pracující Filipínci.
    V současnosti jsou velmi populární svatební obřady v křesťanském stylu. Jedná se o obřady, které se konají v kapli nebo v kostele, avšak v naprosté většině se jedná o nevysvěcené svatby. Rádoby faráře pak dělá převlečený cizinec - brigádník.

FUCHS, Alfred : Svatý František Xaverský.
In: Vítězové. Vol. 3, No. 10 (1936), s. 1-42. KAWASUMIOVÁ, Darja : Západní křesťanská kultura a japonský čajový obřad: Čajový obřad jako jedna z podnětných forem společenského dialogu v postmoderně, Universita Karlova 1999. SVOBODA, Josef : Tovaryšstva Ježíšova posvátné misie za mořem: II. Misie v Japonii. Praha : A. G. Stenhauser, 1876 ; 73 s. váz.

ENDÓ, Šúsaku : Mlčení. (Přel.: Boháčková, Libuše) ; Boháčková, Libuše. Doznívání japonského středověku, Historické pozadí postav románu ; 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1987 ; 196 s. váz. orig. Čimmoku. Na přebalu uvedena charakteristika díla a životopis autora.

SPILLMANN, Josef : V říši chrysanthem - Epizoda z dějin Japonska, díl I. a díl II. (Přel.: Műller, Václav) ; Praha : Kotrba V., 1908 ; 703 s. brož.

Reklama